Správa CHKO Orlické hory >> Činnost správy

Kačenka a invazky

"Babičko, babičko," volala Kačenka ještě někde z poza plotu než doběhla do vrátek babiččiny chaloupky. "Copak, maličká?" podivuje se babička tomu spěchu. "Jeníček praskal semínka takových pěkných růžových kytiček a jeho maminka ho hubovala, že pomáhá šířit semínka invazních netýkavek. Co to znamená invazní?" "To máš tak, Kačenko," povídá babička. "Jsou druhy kytiček, a stejně tak i zvířátek, které jsou u nás doma odjakživa. Jiné se sem dostaly z dalekých krajů a jsou mezi nimi i takové, které postupně vytlačují ty naše původní. No a tam kde rostou ony, dříve či později neroste nic jiného. To se pak taková krásná louka jako u kapličky, kde to kvete zvonky, kopretinami, mateřídouškou a spoustou jiných kytiček promění k nepoznání." "Hm, to by byla opravdu škoda," pomyslila si Kačenka.

"A je takových kytiček u nás hodně? A když jsou z těch dalekých předalekých krajů, jak a kdy se k nám dostaly? Proč se jim u nás tak daří? Dá se s nimi nějak bojovat?" Už už se Kačenka nadechovala k další otázce, když tu ji babička přerušila: "To je mi najednou ale otázek. Tak tedy pěkně popořádku a protože to bude na dlouhé povídání, pojď, posadíme se k tomu."

"Netýkavky žlaznaté už znáš - to jsou ty, jak za ně maminka hubovala Jeníčka. Ty pochází z Himaláje, což je pohoří tuze daleko. Ze stejných míst se k nám dostaly jejich příbuzné - netýkavky malokvěté." "O těch už jsem myslím také někde slyšela," přemýšlí nahlas Kačenka. "Ty jsou takové menší a kvetou žlutě, že?" "Ano, máš pravdu. Ale víš, že jim jsou podobné i naše původní netýkavky nedůtklivé?" "Jé, my máme nějaké domácí netýkavky?" diví se Kačenka. "Už je to tak," přikyvuje babička. "Až půjdeme po obědě na procházku, určitě najdeme všechny tři a můžeš si je pozorně prohlédnout."

Ještě než to stačila babička dopovědět, zahlédla Kačenka několik baboček, které se usadily na takových velikých žlutých kytičkách s širokými listy, které ráda maluje teta Antonínka. "Podívej se babičko, tam těch motýlů ale je. Copak je to za kytičku?" "Pravda, motýli je obletují, radost pohledět. Ale jinak máš před sebou, maličká, dalšího přivandrovalce, který se umí nebezpečně šířit na úkor jiných. Říká se mu kolotočník a pochází z Balkánu a nedalekých Karpat." "To je ale škoda. Taková pěkná kvítečka a že by ty kytičky byly takové zlé?" nechce se věřit Kačence.

"Inu, v zahrádkách a nejen v nich se takových kvítek z čertovy zahrádky najde mnohem více. Vzpomínáš si na to modré moře u myslivecké hájenky?" "Ba, že vzpomínám. Dědeček povídal, že to kvete lupina mnohokvětá. Ne, vlastně mnoholistá," opravila se Kačenka. "Mně připadá, že má kvítky podobné jako akát. Nemyslíš? A na ten zase rády létají včelky." "Je to tak. A to je jeden z důvodů, proč se u nás invazkám tak daří. Spousta z nich se ještě stále pěstuje v zahrádkách. Některé pro okrasu, jiné právě co by medonosné rostliny pro včeličky. Snad jen bolševníky velkolepé mají na mále, protože se jich lidé bojí. Tyhle kytičky, odněkud z Kavkazu, dovedou narůst větší než ty nebo já a není radno se jich dotýkat. Obsahují látky, které na sluníčku dělají ošklivé puchýře." "Brr," otřásla se Kačenka. "To jsou ale nebezpečné kytičky. A co se s nimi dělá, když někde přece vyrostou?" "Nejlepší je, když si jich člověk všimne ještě v době, kdy jich je jen pár. To je největší šance,že se je podaří zlikvidovat úplně. S některými druhy, jako je právě ten ošklivý bolševník, si umíme poradit. Ne, že by to bylo snadné a je k tomu třeba herbicidy. Víš, co to je?" "Maminka také nějaké používá, ale říká, že jen v nejnutnějších případech, protože s tou chemií prý není radno si zahrávat. Jde to i jinak? Nějak jednodušeji?" "To záleží na tom, jakého druhu se snažíme zbavit. Třeba netýkavky jsou jednoletky, takže když nějakou vytrhneš, ta samá tam příští rok nevyroste." "Ale teta Jůlinka se je přece snaží u nich doma vytrhávat už dlouho a moc se mi nezdá, že by se jí to dařilo. Objevují se tam znovu a znovu," zamračila se Kačenka, které se na tom něco nezdálo a tak skočila babičce do řeči.

"Nech mě to dopovědět," povídá babička a pokračuje: "Nesmíš ale zapomínat, že každá kytička dělá semínka a ta když se dostanou do půdy, mohou vyklíčit hned další jaro nebo spinkají v zemi a probudí se teprve po nějaké další zimě. Proto se ti zdá, že teta vytrhává kytičky pořád na jednom místě. Ale určitě jich tam je rok co rok o trošku méně, ne?" "Možná," připustí Kačenka.

"Když už se člověk do takového boje pustí, je dobré vědět, jak to vypadá v jeho okolí. Pokud totiž budou všechny Jůlinčiny sousedky netýkavku pěstovat nebo ji třeba jen obsekávat, když se objeví u nich na zahradě, teta se jich nikdy úplně nezbaví."

"Hm, tak to máme dvě netýkavky, lupinu a bolševník. To už jsou čtyři invazky," začala vypočítávat Kačenka. "Zapomněla jsi na akát." "Takže pět. Jsou u nás i další?" "Bohužel jsou," posteskla si babička. "A některé se nedají potlačit tak snadno. Třeba takové křídlatky se množí z různých úlomků a to pak to šíření mají o dost jednodušší."

Kačence už z toho povídání o invazkách pěkně vyhládlo. Tak jí nemějme za zlé, že ji přestaly zajímat a rozeběhla se do kuchyně najít si něco dobrého k snědku, aby jí nekručelo v bříšku.Vždyť ony ty invazky nikam neutečou, pomyslela si. A babička se o nich určitě ještě rozpovídá, až spolu půjdou na tu slibovanou procházku po obědě. No a než bys řekl švec, byla Kačenka pryč.

Zuzana Mruzíková, SCHKO OH 2017

 

Správa CHKO Orlické hory

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt