Geologie

Orlické hory jsou tvořeny převážně souborem starohorních hornin pocházejících z doby před více než 570 mil. lety. Tehdy měly podobu sedimentů usazujících se na dně pradávných moří. Usazeniny se po dlouhých procesech přeměnily na metamorfity - ruly, svory, fylity, amfibolity aj., tvořící současný geologický podklad většiny území CHKO. Starohorní kadomské (assyntské) vrásnění vyzdvihlo z původně zarovnané plochy Orlicko-kladskou klenbu. Při hercynském vrásnění (před 420–250 mil. lety) pronikla do klenby roztavená hornina dnešních granodioritových těles (Špičák). Povrch byl dále zaoblován větrem, deštěm 
a střídáním teplot. V období křídy (před 140–65 mil. lety) území znovu pokleslo a jeho většina byla zalita mořem. 
V orlickozáhorské brázdě se z této doby dodnes dochovaly zbytky opukových sedimentů s prvními zkamenělými stopami života. 
V době třetihorního saxonského vrásnění (před 65-2 mil. lety), které dalo vzniknout např. Alpám a karpatskému oblouku, došlo k oživení starých zlomů a vyzdvižení oblasti Orlických hor. Ve čtvrtohorních dobách ledových na hřebeni výrazně působilo mrazové zvětrávání, 
které dalo vznik mrazovým srubům, kamenným mořím a suťovým rozpadům (Marušin kámen, Sfinga, jihovýchodní svah Koruny).

Poměrně malá pestrost geologického podloží Orlických hor se projevila tím, že na území CHKO nebyl zjištěn výskyt ekonomicky významných zásob nerostných surovin. Nacházejí se tu dvě větší a značný počet drobných již netěžených ložisek stavebního kamene (Špičák, Pěčín …), dvě lokality historických vápencových lomů (Horní Olešnice, Vápenný vrch) a pozůstatky po rudných průzkumech (Zdobnice, Říčky v O.h., Orlické Záhoří) jako bodová narušení terénu.

Správa CHKO Orlické hory

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt