Flóra

Charakteristika biotopů v CHKO

Orlické hory se vyznačují poměrně velkou rozmanitostí přírodních biotopů. Biotopem se rozumí určitá plocha krajiny, charakteristická typickou skladbou druhů rostlin, živočichů a odpovídajících přírodních podmínek - např. půdních, teplotních apod.

Dokud zdejší přírodu neovlivňoval člověk, byly hlavním lesním biotopem Orlických hor bučiny. Acidofilní bučiny podhorského 
i horského charakteru se vyznačují druhově chudým bylinným patrem, v němž převládají borůvka a trávy metlička křivolaká a třtina chloupkatá (např. Na harfě, Komáří vrch). Mnohem vzácnější jsou květnaté bučiny. V druhově bohatém bylinném patře se vyskytují např. věsenka nachová, pitulník horský, šťavel kyselý. Zbytky květnatých bučin se dochovaly např. v rezervaci Trčkov. 
Ve vyšších polohách na vlhkých svazích a podél potoků se vzácně vyskytují horské klenové bučiny. Kromě příměsi javoru klenu 
ve stromovém patře se vyznačují velmi bohatým bylinným patem, s řadou nápadných a i ohrožených druhů rostlin. 
Jsou to např. kýchavice Lobelova a oměj pestrý. Prudké kamenité či balvanité svahy pokrývají suťové lesy. Ve stromovém patře převládá javor klen a místy ohrožený jilm drsný. Suťové lesy se hojně vyskytují na svazích v údolí Bělé, Zdobnice a Říčky. Ve vrcholových partiích hor se nacházejí klimaxové smrčiny. Vedle převládajícího smrku je vtroušen jeřáb ptačí. Klimaxové smrčiny se 
v minulosti vyskytovaly jen na nejvyšších vrcholech (Velká Deštná, Vrchmezí aj.), vlivem hospodaření však došlo k nahrazení bučin kulturními smrkovými lesy, které se velmi podobají přirozeným horským smrčinám. Na silně podmáčených místech byly časté rašelinné a podmáčené smrčiny (např. v oblasti Trčkova). Vlivem meliorací se však do dnešních dnů takřka nedochovaly.

Podél vodních toků se nacházejí horské olšiny s olší šedou a údolní jasanovo-olšové luhy, podél horských potůčků se nacházejí devětsilové lemy horských potoků. Časté jsou též lesní prameniště. Přirozené bezlesí se v Orlických horách omezuje pouze na vrchovištní rašeliniště (Jelení lázeň a Kunštátská kaple), kde se dochovaly četné druhy z poslední doby ledové 
(např. klikva bahenní, kyhanka sivolistá, ostřice chudokvětá) a společenstva silikátových skal a drolin (především v údolí Bělé, Zdobnice a Říčky).

Člověk dal v minulosti vznik mnoha dalším biotopům a tím tak zvýšil pestrost Orlických hor. Na místech, která kdysi pokrýval les, vznikly různé typy luk a pastvin. V nejvyšších polohách a na suchých a chudých místech se tak vyvinuly horské a podhorské smilkové trávníky (např. Šerlich, Luisino Údolí). Na silně podmáčených místech vznikla nevápnitá mechová slatiniště 
a přechodová rašeliniště (Trčkovská louka, rašeliniště pod Pěticestím, rašeliniště Kačerov aj.). Na vlhkých místech jsou druhově bohaté vlhké pcháčové louky (např. Neratovské louky) a vlhké tužebníkové lady. Na středně vlhkých stanovištích vznikly mezofilní ovsíkové louky, ve vyšších polohách horské trojštětové louky (louky na Polomu). Na častěji pasených plochách se vyvinuly poháňkové pastviny. Vlivem intenzifikace zemědělské výroby však byla většina těchto lučních biotopů nahrazena druhově chudými produkčními směsmi.

Přehled chráněných druhů rostlin v CHKO

Přehled je uveden v přiloženém souboru ChrDr2008b (PDF, 2 MB). Jde o aktualizovanou verzi seznamu z května 2008 - 16 vymřelých a nezvěstných druhů v CHKO a k tomu 49 současně přítomných.

Správa CHKO Orlické hory

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt