Flóra

Charakteristika biotopů v CHKO

Orlické hory se vyznačují poměrně velkou rozmanitostí přírodních biotopů. Biotopem se rozumí určitá plocha krajiny, charakteristická typickou skladbou druhů rostlin, živočichů a odpovídajících přírodních podmínek - např. půdních, teplotních apod.

Dokud zdejší přírodu neovlivňoval člověk, byly hlavním lesním biotopem Orlických hor bučiny. Acidofilní bučiny podhorského i horského charakteru se vyznačují druhově chudým bylinným patrem, v němž převládají borůvka a trávy metlička křivolaká a třtina chloupkatá . Mnohem vzácnější jsou květnaté bučiny. V druhově bohatém bylinném patře se vyskytují např. věsenka nachová, pitulník horský, mařinka vonná nebo samorostlík klasnatý. Zbytky květnatých bučin se dochovaly např. v národní přírodní rezervaci Trčkov. 
Ve vyšších polohách na vlhkých svazích a podél potoků se vzácně vyskytují horské klenové bučiny. Kromě příměsi javoru klenu ve stromovém patře se vyznačují velmi bohatým bylinným patem, s řadou nápadných a i ohrožených druhů rostlin.  Jsou to např. kýchavice bílá Lobelova a oměj pestrý.
Prudké kamenité či balvanité svahy pokrývají suťové lesy. Ve stromovém patře převládá javor klen a místy jilm drsný. Suťové lesy se hojně vyskytují na svazích v údolí Bělé, Zdobnice a Říčky.
Ve vrcholových partiích hor se nacházejí klimaxové smrčiny. Vedle převládajícího smrku je vtroušen jeřáb ptačí. Klimaxové smrčiny se v minulosti vyskytovaly jen na nejvyšších vrcholech (Velká Deštná, Vrchmezí aj.), vlivem hospodaření však došlo k nahrazení bučin kulturními smrkovými lesy, které se velmi podobají přirozeným horským smrčinám. Na silně podmáčených místech byly časté rašelinné a podmáčené smrčiny (např. v oblasti Trčkova). Vlivem meliorací se však do dnešních dnů takřka nedochovaly.
Podél vodních toků se nacházejí horské olšiny s olší šedou a údolní jasanovo-olšové luhy, horské potůčky provází devětsilové lemy horských potoků. Častá jsou též lesní prameniště.
Přirozené bezlesí se v Orlických horách omezuje pouze na vrchovištní rašeliniště (Jelení lázeň a Kunštátská kaple), kde se dochovaly četné druhy z poslední doby ledové (např. klikva bahenní, kyhanka sivolistá, ostřice chudokvětá) a společenstva silikátových skal a drolin (především v údolí Bělé, Zdobnice a Říčky).


Člověk dal v minulosti vznik mnoha dalším biotopům a tím tak zvýšil pestrost Orlických hor. Na místech, která kdysi pokrýval les, vznikly různé typy luk a pastvin. V nejvyšších polohách a na suchých a chudých místech se tak vyvinuly horské a podhorské smilkové trávníky (např. Šerlich, Luisino Údolí). Na silně podmáčených místech vznikla nevápnitá mechová slatiniště a přechodová rašeliniště (Trčkovská louka, rašeliniště pod Pěticestím, rašeliniště Kačerov aj.). Na vlhkých místech jsou druhově bohaté vlhké pcháčové louky (např. Neratovské louky) a vlhká tužebníková lada. Na středně vlhkých stanovištích vznikly mezofilní ovsíkové louky, ve vyšších polohách horské trojštětové louky (louky na Polomu). Na častěji pasených plochách se vyvinuly poháňkové pastviny. Vlivem intenzifikace zemědělské výroby však byla většina těchto lučních biotopů nahrazena druhově chudými produkčními směsmi.

Chráněné druhy rostlin v CHKO

Aktuálně (cca od roku 2010) byl v CHKO zaznamenán výskyt 47 chráněných druhů rostlin s přirozeným výskytem (a několik dalších zde bylo v minulosti vysazeno). Nejhojnějším a nejtypičtějším zástupcem je bledule jarní, která je i ve znaku Správy CHKO. Nenechte se však zmást - v našich horách sice tvoří bohaté populace, ale v ČR je vzácná a leckdo nám ji může závidět. 
Poměrně velkou populaci zde má i endemit hořeček mnohotvarý český, po kterém se jmenuje přírodní rezervace Hořečky.
Najdeme tady i několik zástupců orchidejí - na jediné lokalitě přežívají bradáček srdčitý, běloprstka bělavá nebo vstavač mužský znamenaný (v nedávné minulosti byly na jednotlivých lokalitách zaznamenány ještě kruštík bahenní a okrotice dlouholistá), o něco častěji můžete nalézt prstnatce májové a Fuchsovy, vemeníky dvoulisté i zelenavé či pětiprstky žežulník.
Z dalších nápadných druhů jmenujme například lilie cibulkonosnou (s největšími květy v naší přírodě) a zlatohlavou, prhu arniku, kamzičník rakouský, oměje pestrý či šalamounek, toliji bahenní, vachtu trojlistou nebo úpolín nejvyšší.
Naopak nenapádné se mohou zdát ostřice: bažinná, blešní, Davallova či plstnatoplodá. Vzácností je také drobná mrkvovitá rostlina horských luk koprníček bezobalný, v čistých bystřinách a prameništích lze objevit zdrojovky potoční a prameništní. Tajemné a neobvyklé jsou lesní kapradiny či plavuně: vratička měsíční, plavuň pučivá, vranec jedlový či plavuníky. Chráněný je i poloparazitický všivec lesní nebo masožravé rostnatky okrouhlolisté a tučnice obecné pravé.

Invazní druhy rostlin v CHKO

Bohužel ani příroda Orlických hor nebyla ušetřena výskytu invazních druhů. Některé se vcelku úspěšně daří potlačovat na celém území (například bolševník velkolepý), jiné nezbývá než neustále likvidovat alespoň u přírodních památek či rezervací, které jich byly alespoň prozatím ušetřeny. Bohužel i v dnešní době se najdou lidé, kteří stále ještě vysazují či opečovávají kolotočníky zdobné (kvůli oblibě motýly), netýkavku žlaznatou (s fascinujícími květy lákajícími včelky) nebo lupinu mnoholistou. Nejen v okolí Říčky jsou časté výskyty velkých agresivních bylin z rodu křídlatka.

Kvůli zachování pestrosti společenstev Orlických hor je důležité bojovat s invazními rostlinami nejen v terénu, ale také informovat o důsledcích jejich šíření prostřednictvím ekologické výchovy (ať už jde o letáky, přednášky či krátký příběh o Kačence a invazkách).

 

Správa CHKO Orlické hory

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt